Zatímco některé léky v lékárně si hradíte v plné výši, jindy vám pomocnou ruku podává sama pojišťovna, která by správně měla zakročit, pakliže lidé utratí za léky více, než je zákonem stanovený limit. Pokud k tomuto dojde, pojišťovna by měla přeplatky na lécích vrátit. Bohužel praxe hovoří trochu jinak a říká, že lidé většinou peníze, na které však mají ze zákona nárok, nedostanou tak snadno. Smůlu mají hlavně ti, kteří nemají u pojišťovny aktualizované své osobní údaje.
Jak vysoké jsou limity?
Zákon, který stanovuje limity vztahující se na veřejné zdravotní pojištění tvrdí nekompromisně, že roční limity na doplatky se odráží od věku pojištěnce. Zatímco u dětí do osmnácti let je tento limit stanoven na tisíc korun, u dospělého člověka na pět tisíc korun. Co se týče pojištěnců nad 65 let, zde se limit opět trochu snižuje, a to na tisíc korun.
Výjimečnou kategorií či skupinou lidí jsou pojištěnci nad 70, případně ti, kteří jsou invalidními pojištěnci. Jejich limit se rovná 500 korunám ročně.
Co všechno se počítá do limitu?
Samozřejmě i zde existují jistá pravidla, která všechno konkretizují. Kupříkladu se do této kategorie řadí doplatky za léčivé přípravky a potraviny, jež jsou určené pro takzvané zvláštní lékařské účely. Do ročních limitů se však na druhou stranu nepočítá cena nejlevnějšího léku na trhu s danou účinnou látkou a množstvím.
Možná i kvůli těmto pravidlům lidé neví, co se do ročního limitu spadá a co nikoliv. A i když pojišťovny velkou měrou neproplácí přeplatky, přesto, jak vyplývá z posledních statistik, byly přeplatky vrácené lidem rekordní. Průměrná výše přeplatku se pohybovala klem padesáti až tisícikoruny.
Největším přeplatkům čelí hlavně Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra ČR, která na přeplatcích za léky během loňského roku vrátila kolem 138 milionů korun.
